Pokud byste někoho zabili, pamatovali byste si to. Nebo snad ne?
Název: Umrlčí cesta
Autor: Peter May
Počet stran: 384
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7491-775-2
Klíčová slova: krimi – mysteriózní – Skotsko – vědecké studie – ekologie – záchrana včel
Romány Petera Maye mám ráda. Získal si mě hlavně Skálou, kterou dosud považuju za jeho nejlepší román vůbec. Krajina skotských Hebrid, mysteriózní lov na ptáky guga, tajemstvím opředená minulost a komplikované lidské vztahy. To vše v jeho Lewiské trilogii lze najít. Píše také sérii thrillerů odehrávající se v Číně, nicméně tam už moje nadšení výrazně klesá. Dle mého názoru umí nejlépe děj i postavy zasadit do skotského prostředí. Samostatným románem Umrlčí cesta se na Hebridy zase na skok vrátil.
Příběh popsaný v této knize se odehrává střídavě z perspektivy tří hlavních postav. Bezejmenného muže, který se probudí promrzlý na pláži jen v záchranné vestě, aby si uvědomil, že ztratil paměť. Detektiva George Gunna, který řeší nález mrtvoly muže s rozbitou hlavou u majáku na ostrově, jenž je obestřen dávnou záhadou. A konečně mladého děvčete, Karen Flemingové, která těžce nese ztrátu svého otce, jenž před dvěma lety spáchal sebevraždu.
~ … ~
Opět vytáhnu mapu a zmrzlými prsty stírám z plastového obalu déšť. „Vypadá to, že jsme na správném místě.“
„Kde je Bran?“ Sally zní vyplašeně. Zvednu hlavu od mapy, ale nikde ho nevidím.
„Brane!“ křičím co nejhlasitěji. Nejprve ho slyším štěkat. Potom se objeví na svahu napravo od nás. Vyšel zpoza jednoho z těch obrovských balvanů trčících na kopci, který zde zůstal po ledové explozi před tisíci lety. Je to obří kamenná deska, puklá na dvě poloviny.
„Pojď sem!“ Pes však stojí na místě a štěká na mě, jako kdybych se pomátl. Uvědomuju si, že čeká, že půjdu za ním, protože touto cestou zřejmě chodíme vždycky. Obrátím se proto k Sally. „Pojď.“
Pomůžu jí překonat terén, který nám stoupá a klesá pod nohama. Boty nám zapadají do rašeliny, která je obaluje hnědou blátivou kaší. Po cestě si pomáhám holí. Po chvíli vyšplháme k prvnímu z balvanů. Bran se otočí a běží dolů, do kotliny vzniklé odtržením skály. Mezi náhodně rozházenými balvany se ukrývá rovné prostranství pokryté ušlapanou trávou. Je zcela chráněné před větrem. Když dorazíme na vrchol a podíváme se dolů, oba ztuhneme.
„Ježíši Kriste,“ pronese Sally překvapeně. Pod námi, zcela mimo dohled, a také mimo dosah živlů, stojí početná skupina včelích úlů.
~ … ~
Jak už jsem zmiňovala, zápletky spojené se skotskou minulostí, tradicemi a koloritem Peterovi Mayovi prostě jdou. A tahle kniha je toho dalším pěkným důkazem. Čtenáři nabízí hned několik lákavých návnad. Někoho může zaujmout motiv záhadného zmizení strážců majáku, jiného zase tematika ekologické pohromy spojená s vymíráním včelstev. Samozřejmostí je pak vztahové pozadí hlavních postav, záhada ohledně pravé identity trosečníka z pláže a detektivní zápletka kolem mrtvého muže v kapli u majáku.
Tou nejhlavnější z hlavních postav příběhu je Neal Maclean, onen trosečník, který se probudí na pláži bez vzpomínek na to, kým je nebo byl a co tam dělá. S pomocí svých sousedů se dostane do své chaty, která však neobsahuje žádné dokumenty, z nichž by mohl zjistit o své minulosti víc, než jen informace ze zvláštně ukrytého rodného listu. Ke svému překvapení postupně odhaluje nepochopitelné zvyklosti ve svém současném životě, jako jsou časté vycházky do hor, včelařské vybavení, kůlna plná laboratorního zařízení a nemanželský vztah se sousedkou Sally. Neal se snaží odhalit všechna tmavá místa ve své paměti, která mu brání vsoukat se do svého opravdového já, ale čím více skutečností o sobě zjišťuje, tím víc se bojí zlé předtuchy, která se pojí s majákem na Eilean Mór…
~ … ~
Jonova loď si razí cestu divokým mořem a posledním, červeným světlem dne. Jon ví, že jsem mnohem lepší mořeplavec, a proto řídím já. Ale dokonce i já se bojím nadcházející bouře, protože tohle je teprve začátek. Můj strach o Karen je však větší. Na nic jiného se nesoustředím.
Už nějakou dobu vidíme paprsek světla vysílaný v pravidelných intervalech z majáku na Eilean Mór. Prostupuje tmou a odráží se od spodní strany tmavých, nebezpečných mraků, které se kupí všude kolem nás. Sedm lovců vidím jako seřazené stíny na obzoru, které nepravidelně zatemňuje vlnobití oceánu.
Jedeme v tichosti a napjatí. Jen jsem jim stručně nastínil okolnosti, které mě dovedly na tuto výpravu, již by žádný příčetný člověk v takový večer nepodnikl. Poslouchali v hrobové tichu, na nic se neptali a nijak se nevyjádřili. Ze Sallynia obličeje se vytratila veškerá barva a život. Všiml jsem si, jak se ti dva na sebe podívali. V jejich neradostných, ztrápených pohledech byl jakýsi nevyřčený souhlas, který jsem si nedokázal nijak vyložit.
Zachoval jsem však klid. Nemůžu jim říct vše, co vím, než dorazíme na ostrov. Oni si jistě uvědomují, že jejich úspěch závisí na tom, jestli se tam dostaneme v bezpečí. Už také vědí, že se mi vrátila paměť, protože jsem jim to řekl. Naše mlčení nám tedy pomáhá udržovat přetvářku.
~ … ~
Umrlčí cesta je velmi dobře napsána, charaktery jsou vykreslené tak akorát, aby splnily svou roli v detektivní zápletce. Celý příběh je okořeněn několika zajímavostmi, které se mi na četbě líbily nejvíc, protože mám ráda, když jsou do vyprávění zamíchána různá mystéria a záhady, i kdyby se na konci mělo ukázat, že mají všechny své reálné vysvětlení. Myslím, že fanoušci Petera Maye budou novým románem potěšení a ti, kdo ho neznají se mohou alespoň přesvědčit, o jak kvalitního autora jde.
Zdroje informací a obrázků: Host Brno
