Svérázný detektiv Simon Brenner v nejvtipnějším detektivním románu posledních let.
Název: Brennerová
Autor: Wolf Haas
Počet stran: 229
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7491-565-9
Klíčová slova: detektivky – gangsterky – humor – Rakousko
Poslední detektivka, která mě dokázala pobavit, byly Vražedné struny. Proto když jsem zmerčila v nabídce Hostu tenhle titul, který sliboval nejvtipnější detektivní román posledních let, nebylo nad čím váhat. Když knížka přišla, byla jsem trochu překvapena, že je tak tenká, holt jsem zvyklá na větší macky za tu dobu, tak pro změnu nebudu muset křivit záda, říkám si. No, po přečtení musím říct, že pokud by se Wolfu Haasovi mělo podařit udržet v takovém tempu knihu ještě dalších dvě stě stran, mohl by rovnou zažádat o Pulitzera.
V první řadě čtenáře zaujme jazyk. Simon Brenner totiž nevypráví svůj příběh sám. Pomáhá mu vypravěč, který je očividně dost nad věcí. A taky se s tím nijak nepáře. Jeho vtipný slang a hlášky zaujmou a pobaví už od prvních stránek. Zjišťujeme, že jde o policajta ve výslužbě, který se nějak snaží zabavit, momentálně lovením žen na seznamce. Brenner v tom ale moc chodit neumí, a tak než se naděje, je na cestě do Ruska, aby se setkal s podezřele krásnou Naděždou, která na poslední chvíli musela svůj příjezd zrušit. Románek ale nakonec dopadne celkem trapným fiaskem, kdy se musí vrátit do Rakouska bez peněz, mobilu i dokladů, ale s novým případem a zoufalou Naďou na krku.
~ … ~
Hertě zjevně nevadilo, že se k ní pomalu, ale jistě, i když nenápadně nakvartýroval. Jak už jsem řek, byla teď pohoda sama a její dřívější nevraživost se toulala kdesi v dálavách.
Žádná velká láska to přirozeně nebyla. No jen poslouchej: ani po několika tejdnech mezi nima nepadlo křivý slovo, nedošlo k žádný slovní přestřelce ani na krku nezbyly stopy po škrcení. A přece byl Brenner nadmíru spokojenej, rozuměj – stařecká moudrost. Proto taky úplně přestal šmejdit po Rusandách, dokonce si na ně v prvních tejdnech ani nevzpomněl, jako by vůbec neexistovaly.
Jen jednou, když mu Herta navrhla, aby pro změnu občas přespal u sebe, aby si nezevšedněli. To se z dlouhý chvíle koukl. Jenom tak pro pobavení, bez postranních úmyslů.
A snad právě proto, že si díky Hertě připadal v naprostým bezpečí, si čistě ze srandy jeden formulář vyplnil. Tentokrát se mu to podařilo bez nejmenších problémů. Myslím, že to udělal spíš Hertě na truc než z opravdovýho zájmu o Rusky. Hertina poznámka o zevšednění se ho přece jenom trochu dotkla. Do kolonky povolání tentokrát bez nejmenšího zaváhání hrdě vepsal: kriminální policista v. v.
Byla to pravda. Přesto Brenner tajně doufal, že Ruska zkratku nepochopí a bude ji považovat za nějaký obzvlášť významný postavení. Něco jako vládní vykonavatel. Ani o svým věku nelhal. Sice se o pět let omladil, ale jenom proto, že vycházel z úplně logickýho předpokladu: když uvedu svůj pravej věk, ona si beztak řekne, že jsem si nejmíň pět let ubral, a připočítá mi je.
Brenner dokonce vyplnil rubriku i v angličtině: policeman i. r.
Sám ovšem na žádnej inzerát neodpověděl, kdepak. Je to jen taková hra, žádná skutečnost. Uvidíme, co bude. Jestli mně nějaká napíše, pak je to holt osud. Nebo spíš ruská ruleta.
A věř nebo nevěř, hned druhej den měl Brenner v počítači sedumadvacet nabídek k sňatku! A jedna holka hezčí než druhá. To by jeden ani nebyl chlap, aby aspoň trochu nezahořel.
~ … ~
Takhle si Brenner svou kratochvíli na internetové seznamce určitě nemaloval. Jenže Nadina případu, tedy případu její pohřešované sestry, se ujme Brennerova přítelkyně Herta. A ta momentálně objevuje svou druhou mízu; jako vyhořelá a vyhozená bývalá učitelka se totiž rozhodla vzít život do svých rukou a oddává se jedné životní cestě za druhou. Mimo to samozřejmě vnímá osudy druhých lidí, a tak jednoduše donutí Brennera od Nadina případu necuknout. A co se týče prostředků, moc se nerozpakuje ani s fingovaným sňatkem. Do toho se Brennerovi podaří přichomýtnout k záležitosti, která na hony smrdí vyřizováním účtů mezi gangstery z podsvětí, kteří se nestydí sekat si navzájem ruce nebo jiné části těla. Nakonec je celý příběh docela zamotaný a Brennerovi se ho podaří rozluštit až na samém konci. Jak jinak.
~ … ~
„Brenner byl z toho všeho už tak zničenej, že fakt nevím, co by dělal nebýt návštěv u Infry v nemocnici. Jednak tam zabíjel čas, jednak chtěl konečně zjistit, kam se poděl volek z Infrova hrudníku. Nějak se nemohl smířit s představou, že by profesionální tatér měl zrovna na svým kompletně potetovaným těle našvdindlovanej obrázek, co se dá smejt. Notabene na místě tak kompozičně propracovaným a důležitým.
Zbývala už jenom možnost, že se Brenner zbláznil. Že mu události s Hertou přerostly přes hlavu: to nekonečný, zdrcující čekání, starosti, nespavost, a ještě k tomu opletačky s policií. Bylo toho na něj moc.
A s pátráním po tom volovi si už musel zatraceně pospíšit, protože Infru chtěli brzo z nemocnice propustit. Naznačili prostě: my tě tu už nechat nemůžeme, i když pořád ještě nedokážeš pořádně hejbat prstama, zkrátka odteďka už musíš cvičit sám. A Brenner si dělal starosti, jak to Infra zvládne, když se mu ruce pořád nechtěj propojit s mozkovnou a jedinej, kdo na něj venku netrpělivě čeká, jsou lidi z klanu Wu-Tan.
Ale víš, co ti prozradím? Mám vážný podezření, že to fungovalo i naopak: že si zrovna tak dělal Infra starosti o Brennera. Zdálo se mu, že se Brenner z toho čekání a obav brzo zblázní. Poslední dobou mu Brenner div nevyvrtal díru do břicha, jak mu upřeně zíral na tělo, jako by chtěl z těch tetovanejch obrazů rozluštit celou záhadu tohohle světa.
~ … ~
Musím přiznat, že Wolfu Haasovi se povedlo napsat opravdu vtipnou a zajímavou knihu, která pobaví nejen příběhem a hláškami samotnými, ale i zápletkou, která není na první pohled úplně jasná. Člověk musí dávat trochu pozor a neklouzat po řádcích jen tak zbůhdarma. Protože může přijít o kus opravdu dobře promyšleného spletence okolností, faktů a zádrhelů, které na konci krásně zapadnou do sebe. Cvak. Jediné, co zůstane nevyřešeno, je okamžitá potřeba další knihy.
Zdroje informací a obrázků: Host
