Minimalistický příběh o lásce a putování… Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla
Název: Nalehko
Autor: Clara Bensenová
Počet stran: 216
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7359-487-9
Klíčová slova: minimalismus – cestování – láska – seznamka – partnerské vztahy – humor
Na útlou knížečku o jednom netradičním výletě jsem dostala tip od kolegyně z práce. Ačkoliv to nebyl zrovna tip doporučující, jelikož se kolegyni kniha nijak zvlášť nelíbila. A i od jedné další čtenářky jsem dostala spíše negativní zpětnou vazbu. I tak jsem si ale o třítýdenní cestě bez zavazadel dvou mladých lidí chtěla přečíst. A udělala jsem dobře, že jsem se nenechala odradit.
Knihu napsala Clara Bensenová, která tuto cestu podnikla se svou čerstvou známostí, bezprostředním Jeffem, jenž nezákonně bydlel ve své kanceláři a s ničím, ale opravdu ničím, si moc nelámal hlavu. Po bližším seznámení se s úvodními postavami čtenář brzy nabyde dojmu, že vztah těchto tolik odlišných lidí snad ani nemůže mít šanci. Po několika stránkách však ale vyjde najevo, že je to možná právě ta nejlepší volba, jakou mohli oba dva učinit.
~ … ~
První věcí, kterou jsem v počínajícím rozednívání zaregistrovala, byla úhledná řada prádla sušícího se na okenním parapetu vedle rudé turecké vlajky. Pruhované ponožky, dvoje spodní kalhotky a zelené šaty. Nemohla jsem si vzpomenout, že bych předchozího večera něco věšela, jen jsem si mlhavě pamatovala, že jsem si v mýdlové vodě přeprala v umyvadle šaty v podpaží a pomyslela si: Není to tak hrozný. Po příchodu z kavárny to byla jediná věc, na kterou jsem se dokázala upamatovat. Zbytek rozmazaly únava a pásmová nemoc. Nevzpomínala jsem si na setmění ani na jízdu autobusem a cestu po schodišti do bytu či na ulehnutí na vrzající, ale pohodlnou nafukovací matraci v cizím obývacím pokoji s řadou oken. Nepamatuju se, kde jsem našla zářivě oranžovou deku, do které jsem si zabalila nahé tělo jako do tógy.
Ve světle Mohamedova příběhu, provizorní tógy a několika kusů vypraného prádla toho na mě náhle bylo moc. Jeff a já jsme se měli pohybovat bez zavazadel a plánů pouhé tři týdny, zatímco Mohamed se střemhlav vrhl do celoživotního vztahu s nejistotou. Veškerý jeho majetek byl naložený na nosiči jízdního kola. Nikdy u sebe neměl víc než padesát dolarů. Nečekal na něho pohodlně zařízený domov. Žádná kreditní karta na hubené časy.
Pravda tudíž zněla takto: Nedá se říct, že bychom znovu objevili kolo jen proto, že jsme se jako bílí Američané ze střední třídy záměrně rozhodli vyzkoušet neznámé jen v šatech, které jsme měli na sobě. Velké množství obyvatel tohoto světa nemá nic a žije v nejistotě, a to nikoli v důsledku záměrné a dočasné volby, ale proto, že taková je prostě jejich celoživotní existence.
~ … ~
Clara Bensenová se v knize docela odhalila. Podrobně popsala svůj život v depresích, kdy nebyla schopná opustit svůj malý byt, včlenit se mezi lidi na ulici, zpátky do všedního života. Depresivní a úzkostné stavy ale nakonec trochu ustoupily a Clara se rozhodla bojovat. Dala si inzerát na internetovou seznamku a odepsala prvnímu muži už po patnácti minutách brouzdání. Ze střeleného profesora se vyklubal neméně střelený Jeff, který jí dokázal natolik učarovat, aby mu věřila natolik, že se s ním vydala po několika měsících vztahu na bláznivou cestu bez jakýchkoliv zavazadel.
~ … ~
Byli jsme s Jeffem oba trochu namazaní. Při čekání v docích jsme vypili úctyhodné množství piva a kombinace alkoholu a únavy způsobila, že noc nám připadala mnohem zábavnější, než byla ve skutečnosti. Jeff vytáhl svůj zápisník a na jednu stránku nakreslil tabulku s okénky. „Nastal čas na vyhodnocení prvního kola experimentu.“
„Cože, teď? Vždyť je půlnoc.“
„Přesně tak,“ pravil tónem moderátora BBC. „Nyní laskavě věnujte pozornost následujícímu průzkumu. Nějaké nové nákupy od začátku experimentu?“
„Jen sandály v Istanbulu.“
„Dobře. Poslední praní?“
„Včera.“
„Velmi dobře. Celkový počet praní od začátku experimentu?“
„Jedno.“
„Současný stav tělesné hygieny?“
„Nikoli nejlepší, ale ne tak špatný jako ve francouzském metru v červenci.“
„Výborně. Celkový počet vnějších opláchnutí?“
„Hmmm. Myslíš sprchu? Každý den, což o tobě nemohu říct.“
Přičichl si k podpaží. „Trochu smrdím, co? Ale ještě k poslednímu bodu našeho průzkumu. Existuje v této chvíli něco, co nevlastníš, po čem toužíš?“
„Delfíni, špunty do uší a terapeut kvůli tomu debilnímu seriálu.“
„Dovol, abych to uvedl na pravou míru,“ prohlásil s úsměvem. „To jsou věci, které vyžaduješ, ne ty, po kterých toužíš.“
„Opravdu? Právě teď vyžaduju jedinou věc: tubu zubní pasty.“
~ … ~
Nalehko se nečte úplně lehce, jak by se možná dalo od minimalistického románu očekávat. Clara Bensenová píše hutně, občas si vypomáhá docela obsáhlými popisy a zvláštními přirovnáními, o několika řádkových souvětích ani nemluvě. Překlad tohoto svazku musel být pro překladatele docela oříšek. Nicméně příběh o nádherně lehkém, bezstarostném a optimistickém putování dvou mladých lidí je příjemné čtení plné entuziasmu, který rozdává Jeff a hrdosti a uvolnění z překonání vlastních hranic, jež postupně vyvěrá z Clary. Určitě bych ho doporučila všem, kteří stále jen sní o překonání vlastních strachů, vykročení z všedních stereotypů vstříc všem snům a touhám. Možná pro ně bude právě tím posledním závažím, jenž přesune rafičku vah do polohy START.
Zdroje informací a obrázků: Metafora
