Napínavý sci-fi thriller, zasazený do jednoho z nejzajímavějších období pravěku se znaky světa moderního i prastarého.
Název: Poslední dny dinosaurů
Autor: Vladimír Socha
Počet stran: 320
Nakladatel: Radioservis
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-87530-74-0
Klíčová slova: dinosauři – cestování časem – dobrodružství – historie planety Země – drtivý dopad – původ člověka
„Paní doktorko,“ snažil se její nadšené projevy přerušit vážným tónem Singh. Neuspěl.
„A támhle ti býložravci mezi stromy kousek od nás,“ naznačila pohybem ruky směrem k podivným dvounohým zvířatům o velikosti menšího koně, „to jsou určitě tescelosauři, ptakopánví dinosauři menší velikosti. Ale jistá si nejsem, jejich barvu z fosilií nevyčtete. A taky je možné, že tady v křídě žije hned několik různých poddruhů, takhle naživo je to mnohem složitější ekosystém s více varietami…“
Kowalski počkal, až se mladá žena obrátí pohledem i k němu, a dal si s úsměvem významně prst před ústa. Jemně pak Torrensové naznačil, že teď už by měla být konečně na chvíli zticha. Počínal si při tom velmi ohleduplně a jevil zároveň nepředstíranou úctu k dámě, která svědčila o jeho dobrém vychování. Paleontoložka se na něho provinile usmála. Byla právě v sedmém nebi a vůbec se to nesnažila skrývat. Ostatně, mohli snad od ní čekat něco jiného? Singh si nahlas povzdechl. S některými členy výpravy to nebude mít lehké. Potom se konečně ujal slova.
„Tak, vážení. Brzy pochopíte, že nejsem velký řečník, takže to zkrátím. Jsme opravdu tady, jak už jste nepochybně sami zaznamenali. Ocitli jsme se na samotném konci druhohor, ve světě plném nebezpečných dinosaurů a jiných velkých zvířat. Abychom tu ve zdraví přežili, musíme se teď domluvit na několika základních bezpečnostních pravidlech. Tam v laboratoři… ještě před přenosem… na to nebyl čas. Teď už si ho ale udělat musíme.“ Na chvíli si sundal masku, aby dodal svým slovům většího důrazu. „Především se teď všichni“ – přičemž významně pohlédl na doktorku Torrensovou s jejím neustále blaženým úsměvem – „okamžitě ztišíme. Základním bezpečnostním pravidlem je nedávat o sobě vědět víc, než je nezbytně nutné. Nepotřebujeme na sebe upozornit všechny predátory v okolí. Mimo jiné si také povíme, jak reagovat a co dělat v případě setkání s tyranosaurem.“
~ … ~
Skupina cestovatelů se tedy skládá z geologa Robbena, paleontoložky Torrensové, astronoma Kowalského a odborníka na přežití Singha. Všichni čtyři byli vybráni záměrně tak, aby jim jejich fyzická zdatnost pomohla překonat překážky a nástrahy během pobytu v druhohorním období plném nebezpečných predátorů. Původním záměrem jejich cesty časem nebylo pouze poznat pravdu o životě tehdejší fauny a flory, ale také najít a přivézt zpět dalšího vědce, který jako jediný měl potřebné informace k tomu, jak časoprostorovou škvíru udržet a stabilizovat, aby ji mohlo lidstvo využívat pravidelně. Tento cíl se však brzy ukáže jako pouhá zástěrka a hrdinové zjišťují, že jejich životy nejsou ohroženy jenom zdejšími zvířaty…
~ … ~
Neslyšel hluk dopadajících tříprstých nohou ani funění a vrčení mladého tyranosaura za zády. „Třeba se na mě přece jenom vykašlali,“ pomyslel si s úlevou. Zmírnil tempo a ještě v poklusu spíš jen pro jistotu otočil hlavu. V tu chvíli téměř vykřikl zděšením. Mladý tyranosaurus byl totiž jen pár metrů za ním a klidným, pomalým klusem mu byl stále v patách. Asi si s ním hrál a chtěl dát tomu směšnému vzpřímenému tvorečkovi malý náskok. Jakmile ale k smrti vyděšený Robben opět zrychlil, tyranosaurus zavrčel a šel do honičky naplno. Stačily mu pak jen tři delší kroky a hned byl čenichem na dosah vědcových zad. Otevíral už tlamu, protože chtěl geologovi sevřít hlavu do svých čelistí, potom si ale tento smrtící úkon na poslední chvíli ještě rozmyslel. Bavilo ho hrát si s tím podivným dvounohým zvířetem bez ocasu, které bylo velmi hlučné, a přitom zcela bezbranné. Robben šílel strachy, začal přicházet o rozum. Nechápal, proč ještě žije. Podvědomě si dokonce přál, aby už ho mladý tyranosaurus konečně zabil a ušetřil ho dalšího utrpení. Připadal si jako nebohá myš, kterou před usmrcením stejným způsobem týrá kočka.
A pak, když už v běhu vrávoral a hrozilo, že vyčerpáním upadne na zem, zpozoroval možnou záchranu. Ze stěny pralesa přímo před ním se vynořil velký obrněný ankylosaurus. Mohl to být i jiný druh dinosaura s tělním pancířem, snad příbuzný Denversaurus, ale to bylo v tu chvíli úplně jedno. Podobný živému tanku si razil cestu podrostem a lámal tlusté větve jako párátka. Několikatunový obr okamžitě zaznamenal blížící se dvojici a varovně rozkýval svůj ocas ozbrojený kostěnou palicí. Přerazil s ním mimoděk několik mladých stromků a varovně zamručel. Robben byl ale ochoten riskovat vše. V plné rychlosti a z posledních sil doběhl až na dva metry před horu kostí a svalů a pak efektním skluzem v blátě podjel pod jeho širokým břichem na druhou stranu. Mladý tyranosaurus se zastavil v uctivé vzdálenosti od kráčející pevnosti a vztekle zavrčel. Pochopil, že tady už lov skončil.
~ … ~
Poslední dny dinosaurů je kniha určená spíš mládeži. Příběh je celkem akční, ale až na některé zajímavé linky v epilogu v něm jdou trochu poznat známky literárního amatérismu a je tak spíš nadšeneckou publikací, která svou hodnotu získává především díky autorovi, jenž je etablovaným znalcem a pedagogem v této oblasti. Díky němu působí popisy druhohorní přírody, chování i vzhledu tamních živočichů a rostlin velmi působivě a uvěřitelně. Rozměrné odstavce věnující se astronomii a teorie ohledně inteligentní formy dinosauroida nebo fakta o drtivém dopadu asteroidu, který měl zničující a rozhodující vliv na vývoj života na Zemi, to všechno jsou velké plusy této knihy. Navíc je doplněna krátkým rejstříkem a obrazovou galerií dinosaurů zmíněných v textu a na konci i několikastránkovým pohledem na ukončení druhohorní éry z perspektivy vědy. To všechno jsem četla sama s velkým zájmem, nečekané pasáže tohoto druhu byly opravdu milým překvapením, díky němuž jsem se mohla dozvědět opět něco nového z oblasti, kterou už jsem dávno měla za uzavřenou.
Zdroje informací a obrázků: Radioservis
