Druhý díl detektivní trilogie s komisařem Martinem Servazem, jež se stala bestsellerovou senzací ve Francii!
Název: Kruh
Autor: Bernard Minier
Počet stran: 640
Nakladatel: XYZ
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7505-244-5
Série: Martin Servaz #2
Klíčová slova: thriller – Francie – brutální vraždy – minulost – pomsta
Ještě snad nikdy se mi nestalo, že bych četla nějakou knižní sérii a mohla říct, že druhý díl byl lepší než ten první. U série Bernarda Miniera s detektivními případy majora Martina Servaze je to ale přesně tak.
Dříve zrecenzovaný Mráz, jenž byl úvodní knihou minisérie, mě oslovil svým nabitým dějem, sympatickými hlavními hrdiny i zápletkou točící se kolem sériového vraha, nevysvětlitelných mordů ve vysokých horách a báječně komponovaným příběhem, který mne nutil využívat každou volnou chvilku k nenasytnému obracení stránek. A teď se stalo něco překvapivého. Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak bude Martinovo další pátrání po Julianu Hirtmannovi pokračovat, ale že dostanu porci ještě zhuštěnější, spletenější a bravurnější verze předchozího románu, to by mě ani ve snu nenapadlo :).
~ … ~
Servaz viděl, jak se ve smaltované vaně třpytí voda. A spatřil stín.
Něco leželo na dně… Něco, nebo spíše někdo. Jednalo se o starou bílou litinovou vanu, stojící na čtyřech nohách. Měřila skoro dva metry a byla hluboká. Byla tak hluboká, že Servaz musel udělat ještě jeden krok, aby dohlédl až na dno.
Udělal další krok. A potom couvl.
Ležela tam a dívala se na něj modrýma, dokořán otevřenýma očima, jako by na něj čekala. Měla otevřená ústa, jako by chtěla něco říct. Ale to samozřejmě nemohla, protože ten pohled byl mrtvý. Nezbyl v ní ani kousek života.
Bécker a Castaing měli pravdu. Ani Servaz nevídal tak příšernou scénu často. Možná s výjimkou bezhlavého koně v horách… Ale na rozdíl od ostatních dokonale dokázal ovládat emoce. Claire Diemarovou někdo svázal dlouhým lanem, které jí v několika smyčkách obtáčelo tělo, krk, nohy, kotníky a paže, procházelo v podpaží, mezi stehny, drtilo jí prsa a vytvářelo neuvěřitelné množství zákrutů, záhybů a velkých uzlů. Po celém těle se ženě zařezávalo hluboko do kůže. I Espérandieu přistoupil blíž a hleděl přes šéfovo rameno. Okamžitě mu v mysli naskočilo slovo: bondáž. Na některých místech bylo tolik pevně utažených smyček a uzlů, že Servaze napadlo, že patologovi bude trvat dlouho, než je rozváže, aby je pak mohli prozkoumat v laboratoři. Nikdy neviděl nic tak zapleteného. Tomu, kdo to udělal, to muselo zabrat spoustu času. Udělal to brutálně.
Pak ženu odnesl do vany a pustil kohoutek.
Nedovřel ho. Ještě teď z něj kapalo.
~ … ~
Děj druhé knihy zachycuje majora kriminální policie z Toulouse, Martina Servaze, dva roky po ukončení případu z Pyrenejí, kde se mu sice podařilo jednoho zákeřného vraha odhalit, zatímco další, mnohem horší, se dostal znovu na svobodu. Julian Hirtmann o sobě od té doby sice nedal vědět, Martin jej ale přesto nemůže dostat z mysli. Po letech se mu náhle ozve jeho osudová láska ze školních let, jejíž syn objevil zavražděnou profesorku a nyní bude pravděpodobně obviněn z její vraždy. Martin se tak znovu dostává do víru spletitých vztahů, jež často ústí ve zločinné jednání. Během jeho pátrání pro vrahovi mu pomáhají nejen věrní kolegové Samira a Vincent, ale také Iréne Zieglerová, která významně přispěla k vyřešení jeho předchozího případu z Pyrenejí.
~ … ~
Otevřel dveře auta, stiskl klakson, ale nic se nestalo, jen začal být ještě nervóznější. Sklonil se dovnitř, otevřel přihrádku na rukavice a vyndal z ní pistoli a baterku. Ujistil se, že náboj je v hlavni. Měsíc znovu zmizel za mraky. Vykročil do tmy a baterkou svítil kolem sebe na křoví a tmavé listí. Dvakrát zavolal Vincentovo jméno, ale bezvýsledně. Konečně vyšel na paseku. Měsíc se znovu uráčil objevit a osvítil dřevěnou verandu a dům, v němž se nesvítilo. Do prdele, Vincente, ukaž se! Kdyby tu byl, stálo by tu jeho auto. Našel by tu nějaké znamení, cokoliv. Náhle se vyděsil při myšlence, co by tady mohl najít. Dům vrhal strašidelný stín. V měsíčním světle se jeho obrysy rýsovaly na temném pozadí lesa.
Vystoupil po schodech. Srdce mu divoce bušilo.
Je někdo uvnitř?
Uvědomil si, že se mu pistole v ruce třese. Nikdy nebyl dobrý střelec a vždycky u svého instruktora vyvolával svou neuvěřitelnou nešikovností údiv.
Teď už neměl nejmenší pochyby. Někdo je uvnitř. Ta esemeska byla past. Ten někdo nebyl Espérandieu. Někdo, kdo svázal Claire Diemarovou ve vaně a díval se, jak umírá, někdo, kdo jí vrazil baterku do krku, někdo, kdo nechal toho muže sežrat psy. A ten někdo měl mobil jeho zástupce a přítele. V paměti si vyvolal dispozice domu. Musí vejít dovnitř.
~ … ~
Bernardu Minierovi se povedl skvělý majstrštych už první knihou. Navazující román chtěl zřejmě ještě vylepšit a vypiloval proto zápletku i hlavní postavy do dokonalosti. Oproti Mrazu je Kruh dějově nabitější, postavy dostávají hlubší kontury, zejména hlavní hrdina major Servaz, a případ je mnohem šťavnatější, jelikož je do něj přimíchán nejen místní zločin, ale také Hirtmannova stopa, Servazova minulost a velká část osobního života. Prostě kombinace, kterou si budete vychutnávat 🙂 Já sama se už nemůžu dočkat, až nalistuju první stránky třetího dílu, jenž nese název Tma. Laťka je nyní totiž opravdu vysoko, a to slibuje další výjimečný čtenářský zážitek, několik probdělých nocí nebo minutých zastávek veřejné dopravy po cestě do práce…
Rozsáhlejší ukázky z knihy si můžete stáhnout zde.
Zdroje informací a obrázků: XYZ.cz
