UKÁZKA: Jed

Na začátku dubna vydalo nakladatelství Egmont první díl trilogie Temné vody. My tu pro vás máme ukázku z knihy.

JED (FIONA PAUL)

Originální název: Venom
Série: Temné vody 1
Rozměry: 150 x 230 mm
Rozsah: 360 stran
Nakladatel: Egmont

Anotace: Cassandra Caravellová patří v renesančních Benátkách ke společenské elitě. Má všechno, co si jen dívka může přát: elegantní šaty, třpytivé klenoty, pozvánky na ty nejlepší večírky a hezkého bohatého snoubence. Touží však po něčem jiném. Od smrti svých rodičů se cítí jako v pasti, sama ve městě zbudovaném na mořské laguně, kde temný labyrint vodních kanálů šeptá o útěku.

Potom však Cassandra narazí na mrtvé tělo ženy s vyrytým krvavým X a je postupně vtažena do nebezpečného světa tajných společenství, kurtizán a zabijáků. Navíc zjistí, že se zamilovala do Falka, chudého malíře se svůdným úsměvem… a zvykem dostávat se do potíží.

Stále však zbývá vypátrat vraha mrtvé ženy. Najde ho Cassandra dřív, než najde on ji? A zůstane věrná svému snoubenci, nebo podlehne citům k Falkovi, které se jí začínají vymykat z kontroly?

Ukázka z knihy

Falco zručně uvolnil poslední lano a gondola vyplula od mola. Zasmál se, když si Cass zalezla do kabinky, jak byla zvyklá. Pak přešel na záď, chopil se dlouhého ohebného vesla a začal loď navigovat směrem k písečnému ostrovu Giudecca, který odděloval San Domenico od více zalidněných benátských ostrovů.

Cass si připadala trochu hloupě. Vylezla z kabinky a stoupla si vedle Falka. Kolem gondoly se valila mlha.

„Nevystavuj se kvůli mně živlům,“ pronesl Falco a šibalsky se usmál. „Nevadí mi dělat ti gondoliéra.“

„Je to těžké?“ zeptala se Cass. „Řídit loď?“ Ačkoliv od svého narození jezdila v gondole skoro každý den, nikdy se nezajímala o způsob kormidlování.

„Není to tak hrozné,“ odpověděl. Vítr mu sfoukl pramen tmavých vlasů do očí a Cass náhle pocítila nutkání zvednout ruku a odhrnout mu je. „Potřebuješ mít aspoň trochu sílu. Chceš si to vyzkoušet?“

Souhlasila a samotnou ji to překvapilo. Upevnila si plášť kolem pasu a odhrnula si vlasy z obličeje. Pak si stoupla na stupínek vedle Falka a zalapala po dechu.

„Musíš se pohybovat v souladu s rytmem vody,“ vysvětlil jí.

Stupínek byl určen pouze pro jednu osobu, a tak mu nezbývalo než se k ní zezadu přimknout. Ruce mu visely podél jejích boků a na tváři cítila jeho jemné vlasy. Falco vydechl a jeho teplý dech ji pošimral na krku. Cass se zachvěla, ztuhla a málem ztratila rovnováhu. Falco ji pevně sevřel, než ji znovu získala. I přes plášť cítila, jak z jeho těla sálá teplo.

Podal jí veslo a položil jí ruce do pasu, aby měla stabilitu. Cass veslo nemotorně strčila do kalné vody a gondola se nebezpečně naklonila. Cass se zakymácela, ale Falco chytil jednou rukou veslo a pomohl jí dostat loď do původní pozice. Cass se uvolnila a opřela se o něj.

Náhle nedbala mlhy, tmavé noci a cíle jejich cesty a zasmála se. Řídit loď ji bavilo a pravděpodobně byla první ženou v celých Benátkách, která si to kdy vyzkoušela. Po pár minutách jí to šlo už mnohem lépe a dlouhá dřevěná gondola se pohybovala rychle a ladně. Falco jí nabídl, že ji vystřídá, ale Cass trvala navzdory bolavým pažím a ramenům na tom, že bude řídit dál.

„Jsem ohromen,“ prohlásil Falco. „Jsi přirozený talent.“

Cass byla vděčná, že stojí za ní a nevidí její úsměv. Nechtěla, aby věděl, jak moc ji jeho poznámka potěšila. Veslovala s čím dál tím větší vervou a gondola plula plynule po zpěněné vodě. Náhle se z mlhy vynořila jako mořský had úzká loďka. Cass se na stupínku zapotácela a držela veslo před sebou, aby nespadla do laguny. Muž, který seděl v malé rybářské loďce, hlasitě zaklel.

„Zapomněl jsem ti říct, abys dávala pozor na ostatní plavidla,“ řekl Falco a přitiskl se k ní, aby neztratila rovnováhu. „Každý nemá lucernu.“

Cass se rozhlédla kolem sebe, ale žádné další loďky už neviděla. „Co si myslíš o tom písmenu X, které měla ta dívka vyříznuté do hrudi?“ zeptala se, protože se snažila nemyslet na to, jak se k ní Falco zezadu tiskne. Ten podivný symbol ji děsil. Zachvěla se, jen co se o něm pouze zmínila.

Cítila, jak Falco pokrčil rameny. „Podle těch modřin na krku bych řekl, že ji někdo uškrtil.“ Jeho teplý dech jí vál na dolní čelist. „Ty řezné rány udělal člověk, který byl rozzuřený. Někdo, kdo nemá rád ženy, nebo alespoň kurtizány.“

Cass měla skoro pocit, jak jí někdo svírá hrdlo a jak se jí do kůže zařezává ostří nože. Jak jen musela být ta dívka vyděšená! Pokusila se změnit téma. „Vážně si myslíš, že ve městě něco najdeme? Chci vědět, co se stalo s Livianiným tělem.“

„Na tvém místě bych si nedělal moc velké naděje.“ Falkův hlas zněl jemně, ale Cass v něm zaslechla i náznak ostrého tónu. „Vrah ho pravděpodobně hodil do laguny.“

Cass těžce polkla, když si představila Livianino rozkládající se tělo, jak pluje po hladině u mola před Agnesinou vilou. „Třeba ne,“ odvětila a snažila se tu děsivou představu vypudit z hlavy. „Proč by se někdo zbavoval těla, aby na jeho místo schoval jiné?“

Náhle před sebou spatřili v mlze obrysy jižního pobřeží ostrova Giudecca a Cass k tmavému pruhu země nasměrovala loď.

„Tvá přítelkyně je mrtvá, takže je vlastně jedno, kde je teď její tělo, nebo ne?“ zeptal se Falco odměřeně. Než Cass stačila něco namítnout – samozřejmě, že to nebylo jedno – ukázal směrem k východní straně ostrova. „U pobřeží je voda klidnější.“ Chvíli panovalo ticho a pak Falco už jemněji dodal: „Teď je důležité zjistit, kdo ti poslal ten výhrůžný vzkaz, a překazit mu jeho další úmysly.“

Cass se s ním nechtěla hádat. Měl samozřejmě pravdu – nejvíc záleželo na tom, aby byl vrah chycen a uvězněn, než mohl spáchat další zločin. Potřebovali nějaké důkazy. Potřebovali najít podezřelého.

Když se blížili ke Canalu Grande, Cass znovu pocítila, jak ji ochromuje strach. Jihozápadně od vjezdu se jako kamenný strážce tyčil kostel delle Zitelle. V obou jeho věžích hořely svítilny, které ozařovaly lesklou kupoli. Vypadalo to, jako kdyby na město shlížel sám Bůh. Cass navigovala gondolu do širokého kanálu ve tvaru obráceného písmene S, který se klikatil středem samotných Benátek.

Uvnitř města vanul teplejší vzduch a navíc je před nočním větrem chránily vysoké zdi paláců. Cass se předklonila, aby mezi ní a Falkem vznikl prostor. Až na nepatrné světlo z lucerny na loďce kolem nich panovala naprostá tma.

Falco ji navedl do postranního kanálu a společně řídili gondolu jen při světle Měsíce, které se odráželo od hladiny. Cass zadržela dech a doufala, že nikoho nevzbudí tím, že najede gondolou do zdi.

Zdálo se, že Falco vycítil její rozpaky, a tak si od ní vzal veslo a směřoval do čtvrti Castello plné zpustlých budov, které vypadaly, jako kdyby je zničilo nějaké vojsko. I ve tmě Cass viděla, že na střechách leží spousta rozbitých tašek z červené hlíny a okenice visí v poněkud zvláštním úhlu. Falco jel podél břehu a Cass náhle spatřila nějakého muže, jak se plíží přes most a míří do postranní uličky.

Cass na něj ukázala a společně s Falcem sledovali, jak muž zachází do polorozpadlého domu. „To byl pravděpodobně jen nějaký zloděj nebo žid, který se schovává před vojáky,“ prohlásil Falco. „Á, tady to je.“ Ukázal na cihlovou budovu ve tvaru čtverce, jejíž vchod střežili dva lvi z popraskaného mramoru. Zamířil s lodí k molu, pak z ní mrštně vystoupil a uvázal lano kolem kůlu. Gondola se kývala ze strany na stranu. „Lucernu nech tady,“ řekl. „Já tě povedu.“

Cass mu podala ruku a byla vděčná, že na sobě nemá žádné těžké sukně a vysoké boty. Takhle oblečená ještě nikdy venku nebyla: Sice nebyla pořádně ustrojená, ale nic ji neomezovalo v pohybu. Na okamžik jí projela vlna vzrušení.

Falco ji rychle vedl do úzké uličky a přitiskl jejich těla ke zdi soukromé rezidence. V uličce panovala naprostá tma a Cass v kapse znovu ucítila váhu nožíku. Uvědomila si, že zadržuje dech, a pomalu vydechla. Noc byla tak tichá, že by přísahala, že slyší, jak se jí řasy třou jedna o druhou pokaždé, když zamrká.

Z místa, kde stáli, viděli přední fasádu zchátralé budovy. Celá ulice byla prázdná.

Zdroj informací a obrázků: Egmont.cz, GoodReads.com