Na začátku května vychází druhý díl série, která mezi knritiky i čtenáři ve Švédsku zaznamenala obrovský úspěch a byla nominována na cenu Augusta Strindberga v kategorii švédských knih pro děti a mládež za rok 2011.
OHEŇ (MATS STRANDBER, SARA BERGMARK ELFRGREEN)
Originální název: Eld
Série: Kruh
Díl: druhý
Rozměry: 148 x 210 mm
Rozsah: 640 stran
Nakladatel: Fortuna LibriAnotace: Vyvolené mají začít druhý ročník na gymnáziu. Celé letní prázdniny tajily dech v očekávání dalšího tahu démonů. Hrozba však přijde z místa, které by nikdy nepředpokládaly.
Je čím dál zřejmější, že v Engelsforsu je cosi velmi, velmi zvrácené. Minulost se spřádá se současností. Živí potkávají mrtvé. Vyvolené jsou svazovány čím dál těsněji k sobě a opět si musí připomenout, že magie nemůže zhojit nešťastnou lásku nebo spravit zlomená srdce.
Ukázka z knihy
Když se Linnéa blíží ke své čtvrti, je tak unavená, že jde skoro ve spánku.
Je to ale příjemný druh únavy. Cítí se uvnitř lehčí. Teprve teď si uvědomí, nakolik ji tížilo držet veškeré city k Vanesse v tajnosti. Mlha pohltila polovinu Linnéina domu a vypadá, jako by pokračovala přímo vzhůru do mraků. Někde ve čtvrti je večírek.
Hudba duní na nejvyšší hlasitost, tvrdě a agresivně. Rozléhá se mezi stěnami domů, a jak se Linnéa blíží k vlastnímu domu, je čím dál zřetelnější. Dokonce ji poznává, je to skladba, kterou měl rád Elias.
’Cause you do what you’re told. But inside your heart it is black and it’s hollow and it’s cold.
Když už je u svého vchodu, slyší, jak se někde nad ní rozbilo sklo. Z nebe prší střepy. Stačí si zakrýt hlavu pažemi a ty největší kusy dopadnou těsně vedle ní.
To musí být ti idioti, co způsobili, že dostala od Diany tak vynadáno.
Linnéa prudce otevře vchodové dveře. Hudba plní celé schodiště, poskakuje mezi stěnami, když vejde do výtahu.
Just how deep do you believe? Will you bite the hand that feeds?
Výtah se začne pomalu pohybovat vzhůru. Dívá se okénkem výtahu do každého patra, které míjí, snaží se spatřit nějaké známky toho, kde večírek probíhá. Hudba se ozývá blíž a blíž. Těžký rytmus buší domem tak silně, že má pocit, že i její srdce začalo bít ve stejném taktu.
Výtah pomalu míjí šesté patro. Sedmé. Když dojede do osmého patra, zahřmí hudba proti ní. A ona pochopí, odkud přichází.
Někdo je u ní doma.
Ani se nezačne bát. Vztek je silnější. Výtah s trhnutím zastaví a automatický zámek cvakne. Linnéa strčí do dveří tak silně, že se rozletí a ona vyběhne na schodiště.
Hudba vychází naprosto určitě z jejího bytu. Stiskne kliku, ale dveře jsou zamčené. Z kabelky vyndá klíče a třesoucíma se rukama odemkne.
Vejde do haly. Hudba je tak ohlušující, že ji zabolí v uších. Uklouzne po prázdné lahvi, cítí pach alkoholu, pokračuje do obýváku.
Po celé sedačce se táhnou velké řezné rány, žlutobílé čalounění se valí trhlinami ven a všechny její obrazy jsou strhané ze zdí zmačkané, roztrhané a lampy leží převržené, ale stále ještě svítí, a Erik stojí v krvavě rudé záři před rozbitými okny, s baseballovou pálkou v rukou.
Erik.
Na černém triku se mu třpytí úlomky skla a dívá se přímo na ni.
Ty zatracená děvko.
Nenávist v jeho myšlence ji ochromí. Přemění její vztek na strach.
Teď uvidí zbylé dva, ne tři, kteří vyjdou z ložnice a kuchyně. Kevin na ni zírá prázdnýma, jakoby šokovanýma očima a Robin a Rickard si stáhnou lupičské masky přes obličeje, ona je ale už viděla a oni to vědí, do hlavy se jí vřítí jejich panikou ochromené myšlenky.
Kde se tu sakra vzala?
Je to v hajzlu. Hergot, tohle půjde do hajzlu.
Musíme to vyřešit… Musíme vyřešit…
Měli jsme si masky nechat na sobě, měl jsem je hlídat, proč mě nikdy neposlouchaj…
Erik silněji stiskne baseballovou pálku a usměje se na ni a Kevinův strach je téměř stejně hmatatelný jako její vlastní.
Ne, ne, ne, on snad úplně zešílel…
Rickard něco křičí, ale Erik si stáhne kuklu přes obličej a vydá se k ní a ochromení ji neopouští, je jak vrostlá do země, ačkoliv jí v těle hoří panika. Setká se s Robinovým pohledem a vidí, jak se rozhoduje, připojuje se po bok k Erikovi.
Nemáme na vybranou. Nemáme na vybranou.
Erik zvedá baseballovou pálku a konečně se svět zase začíná otáčet, má zase vládu nad svým tělem. Linnéa vyběhne z bytu, zabouchne za sebou dveře a otočí klíči, které vězí zvenku v zámku, řítí se ke schodům. Je zapotřebí zvláštní trik, aby se dveře odemkly zevnitř, a to jí možná dá několikavteřinový náskok.
Řítí se ze schodů, bere je po dvou, ruku těsně nad zábradlím, k smrti vyděšená, že uklouzne.
Hudba duní a její kroky se rozléhají o beton, není schopná rozeznat, jestli je někdo blízko. Najednou je tam ale Erikova myšlenka.
Ta mi do hajzlu neuteče!
Třetí patro. Druhé. První. Kdykoliv může ucítit kopnutí do zad, šťouchnutí mezi lopatky, ránu baseballovou pálkou přímo do hlavy.
Při té myšlence tak zpanikaří, že polovinu posledního schodiště zdolá jediným skokem, podrážky bagančat hlasitě udeří o zelenou betonovou podlahu, zavrávorá a upustí tašku.
… já tě zabiju ty jedna zatracená děvko, ty zatracená svině, já tě zabiju…
Vrhne se k východu a vyřítí se do chladné noci, pádí do mlhy a teď už za sebou slyší jejich kroky.
Adrenalin je benzínem v jejích žilách a běží rychleji než kdy v životě předtím.
Robin si pomyslí, že všechno se jim to naprosto vymklo z rukou a po tomhle že už nikdy Erika nebude poslouchat, nikdy nebude dělat, co říká, nikdy už… Má strach, bojí se, co se stane, když ji nedostanou, bojí se, co se stane, když ji dostanou.
Erik přestal myslet úplně. Je naprogramovaný jen na hon.
Linnéa se dostane do Storvallského parku, běží přes mokrou trávu, doufá, že ji mlha skryje. Robin je někde vpravo šikmo za ní. Erik vlevo.
Vyběhne z parku, běží dál po opuštěných engelsforských ulicích.
„Ty zatracená… svině,“ vyráží ze sebe někde za ní Erik, a jeho hlas je blízko, příliš blízko.
„Pomoc!“
Křičí, i když jí v plicích sotva zbývá nějaký vzduch.
Nikdo jí neodpoví. Engelsfors je mlčící tvor, který lhostejně přihlíží tomu, co se děje. A mobil leží v tašce, kterou upustila na schodišti.
Znovu zakřičí. Tentokrát žádná slova. V jednom bytě vidí světlo televizní obrazovky, nikdo ale nepřistoupí k oknu, když volá, a musí běžet dál, dál.
Odtud není daleko do domu Anny-Karin, ale Robin by jí snadno mohl odříznout cestu, než tam doběhne. A i kdyby se jí
podařilo se tam dostat… co kdyby byl zamčený vchod?
Jediná možnost je přímo kupředu.
V ústech zesiluje chuť krve.
Linnéa běží.
Zdroj informací a obrázků: FortunaLibri.cz, GoodReads.com
