Ať už jste příznivci Charlese Dickense nebo ne. Ať jste jeho knihy četli nebo jen někdy viděli filmovou verzi jeho knih, pokud máte rádi historické filmy a seriály, pak rozhodně nepřehlédněte dvě minisérie z tvorby BBC Malá Dorritka (Little Dorrit) a Ponurý Dům (Bleak House).
Formát, jakým jsou obě knihy převedeny na televizní obrazovky, je poněkud nezvyklý. Britské televize obvykle mají formát 50- 60 minut na epizodu (oproti americkým cca 42 min.). Tady však všechny díly kromě posledního mají jen po půl hodině. Jistou zajímavostí literární předlohy je skutečnost, že Dickens tyto knihy, stejně tak jako většinu svých děl, publikoval originálně jen jako jednotlivé kapitoly na pokračování a vycházely buď jednou měsíčně, nebo jednou týdně jako noviny. Malá Dorritka v letech 1855-57 a Ponurý dům v letech 1852-53.
Malá Dorittka (2008)
Hlavní hrdinkou knihy je 21 letá Amy Dorrit, která už od narození žije spolu se svým otcem ve vězení pro dlužníky Marshalsea. V té době to nebylo nic až tak neobvyklého. Amy sice za zdmi vězení vyrůstala, sama vězněm ale nebyla. A protože vypomáhala jako švadlena, mohla se pravidelně vypravovat do ulic Londýna.
Příběh začíná v okamžiku, kdy začne pracovat pro starou invalidní a značně protivnou paní Clennam. Ve stejnou chvíli se také seznamujeme s mladým Arthurem Clennamem, jenž se vrací z Číny, kde byl se svým otcem, který právě zemřel. Setkává se tak se svojí matkou. Ta je k němu velice přezíravá a chladná. Zde se také poprvé setkává s Amy, neboli Malou Dorritkou.
Děj jako takový je poměrně komplikovaný (byť finální rozluštění je naopak velice jasné a jednoduché). Je zde spousta postav, jejichž osudy jsou propletené dohomady, ačkoliv žijí v malém Dickensově světě napříč společenským spektrem. Každý s kým se tam setkáte je důležitý proto, aby ve finále vše dopadlo tak, jak má. Pochopitelně důležitou roli tu hraje velké tajemství, které bylo celé roky skrýváno a které bude po vyplynutí na povrch velice zásadní.
V roli Malé Dorritky se objevila velice drobná, něžná a křehká Claire Foy a v roli Arthura Matthew Macfadyen (pan Darcy z Pýchy a Předsudku z roku 2005).
Ponurý dům (2005)
Hlavní hrdinkou je Esther Summerson, která vyrůstala u své kmotry, jenž k ní nebyla příliš hodná (spíše naopak). Po její smrti se jí ujme jistý John Jarndyce. Ten ji pošle na školu, a pak jí nastěhuje k sobě do svého domu – Bleak House, kde má být společnicí pro jeho chráněnku Adu Clare. Jeho chráněncem je i Richard Carstone.
Podstatnou roli tu hraje závěť v soudním sporu Jarndyce vs. Jarndyce, co se vleče již dlouhá léta a co podle mnohých nikdy nebude mít rozřešení. John, Ada i Richard jsou předmětem této závěti, tudíž se jich podstatně týká. Vyřešení sporu by bylo pro všechny zásadní událostí. Ada a Richard se do sebe zamilují, ale i když je John nutně od sebe neodrazuje, chce po Richardovi, aby si našel zaměstnání, díky němuž by Adu a jejich budoucí rodinu byl schopen uživit.
Richard je však velice nestálý, a proto se mu nikde příliš nedaří a stále více se stává posedlým vyřešením oné závěti. Zároveň se tu proplétá příběh Lady Dedlock, která žije ve velkém domě spolu se svým postarším manželem a z každého pohledu na jejich dům čiší jakýsi smutek, samota, ponurost a znuděnost. Sir Dedlock není zlým nebo špatným manželem, jen mezi nimi není láska ani vášeň.
Jak se příběh rozvíjí, opět se všechny dějové linky začnou pomalu propojovat, spojitost mezi jednotlivými postavami (těch je tam velice mnoho – zmínila jsem jen hrstku) se začne vyjasňovat a tajemství, která měla být dávno pohřbena, se dostávají na povrch a zásadně mění všechny události. A uprostřed všeho stojí právě Esther.
Obě série jsou velice hezké, byť místy ponuré a smutné, rozhodně zde není prosluněný svět z pera Jane Austen. Často jsou zde ukázány stinné stránky života. Dovolí vám nahlédnout do života nižších vrstev v polovině 19. století, které to rozhodně neměly jednoduché. V roli Esther se objevila u nás ne příliš známá Anna Maxwell Martin, ale roli Lady Dedlock skvěle ztvárnila Gillian Anderson (kdo by si nepamatoval agentku Scully z Akta X).
Zdroj informací a obrázků: BBC.co.uk
Myslím, že jsem oba seriály viděla, ale už si pořádně nepamatuju, jak to všechno probíhalo, natož jak to skončilo 😀 Asi to na mě bylo až moc depresivní.
Já viděla Little Dorrit tak 2 roky zpátky, Bleak House jsem shlídla letos o prázdninách, když jsem na to narazila v knihovně, kde jsme si s holkama vždy půjčovaly filmy. Takže cca půl roku a už teď bych měla problém srozumitelně převyprávět děj. Je to Dickens, takže se tam toho děje příšerně moc a všechno najednou, každá postava vloží nějaký ten díl do té skládačky. 😀 Ale určitě to stojí za shlédnutí, nejsem si jistá, zda bych to byla schopna přelouskat knižně, tak aspoň tak.