Agentura: Lovci lebek – 3.část

Dnes vám přinášíme třetí část internetové povídky Lovci lebek. Její další vývoj si můžete opět odhlasovat v anketě na konci. Přejeme příjemné počtení.

Cesta k autu Niallovi připadala nekonečná. Jeho dvojí náklad s tím ale neměl nic společného. Čapka na jeho rameni byl lehčí než výstroj, kterou byl jako voják zvyklý nosit, a drobná dívka, kterou podepíral, se vahou s muži z jeho jednotky, kterým raněným pomáhal z bojového pole, rovněž nemohla měřit. V podobných situacích už se nacházel mnohokrát a neměl s tím problém.

Ale temný, neprostupný les, který se rozprostíral všude kolem, to už byla jiná. Byl zvyklý bojovat na otevřených pláních, dobře zmapovatelných terénech. Pokud šel někam, kde by na něj mohla číhat neviditelná hrozba, vždycky měl někoho, kdo mu kryl záda. Tady s ním byla jenom pěkně hubatá přítěž.

Postupovali pomalu a Niall s každým krokem nabýval na nervozitě. Těkal očima kolem, zkušeně prohledával perimetr. Nebylo mu to moc platné. Les byl příliš hustý, pracoval proti němu. Mezi stromy se mohlo skrývat cokoli a ať už byl Niall jakkoli zběhlý či pozorný, neviděl by to přicházet, dokud by nebylo příliš pozdě.

Měl z toho špatný pocit.

Naučil se podobným pocitům věřit.

Beze slova se zastavil a shodil Čapku z ramene. Když se vymanil z jejího sevření a o krok poodstoupil, ryšavá dívka vedle něj se zamračila.

„Co se…“

Pohybem ruky ji umlčel. Potřeboval naprostý klid, jestli jeho snaha měla vůbec k něčemu být. Zavřel oči a napjal všechny smysly, pozorně naslouchal svému okolí. Potom naklonil hlavu na stranu a zavětřil.

Okamžitě sáhl po své zbrani, přemístil se a zaujal bojový postoj. Zmatenou dívku postrčil za sebe. Ať už na ně v houšti číhalo cokoli, byl na to připravený.

Mladého muže, který ze stínů stromů vyšel, ale rozhodně nečekal.

Seržant Michael Valetta byl pohledný hispánec, kterému táhlo na třicítku. Jeho pleť byla snědá, tělo útlé a šlachovité. Přestože se svým metrem osmdesát se výškou shodoval s Niallem, jeho postava byla drobnější, ne tak ramenatá. Obličej měl ostře řezaný, černé vlasy střižené velice nakrátko. V temných očích mu skoro vždy plála jiskra vzdoru.

Když se s ním Niall poprvé setkal, byl to obyčejný pochůzkář. Talentovaný a odhodlaný, to ano, ale příliš paličatý a vzpurný, než aby to někdy někam dotáhl. Niall v něm shlédl sám sebe a rozhodl se podat mu pomocnou ruku. Nabídl mu šanci a Michael se jí s radostí chopil.

Od té doby utekla už spousta vody, věci se změnily, zašmodrchaly. Některá rozhodnutí už se najednou nezdála tak správná. Přitáhnout Valettu do Agentury bylo jedním z nich. Niall se na to snažil moc často nemyslet, ale ve chvílích, jako byla tato, nemohl jinak, než toho litovat. Sliboval tomu muži lepší budoucnost. Místo toho mu veškerou sebral.
Stroze na svého bývalého kolegu kývl a sklonil zbraň. „Seržante Valetto.“
V odezvě se mu dostalo širokého úšklebku, který svého času dráždil nejednu autoritu. „Začínal jsem se bát, že jste vyšel ze cviku, kapitáne. Sledoval jsem vás dobrých pět minut.“

„Příště se budete muset víc snažit, abyste mě zaskočil.“

„Co mě prozradilo?“

Niall znechuceně ohrnul nos. Většinou se obdobných gest snažil vyvarovat, ale tentokrát mu připadalo příhodné. „Ta smradlavá kolínská by vzbudila i mrtvýho.“

Seržant Valetta se krátce, kysele zachechtal. „Značím si.“

Jeho výraz se během vteřiny od základu změnil. Jeho tvář se vyprázdnila, ztvrdla. Oči jakoby zbystřely, ještě víc potemněly.

Niall přešlápl a zpozorněl. Přátelská konverzace byla očividně u konce.

Když Valetta znovu promluvil, jeho tón byl chladný, nepřístupný. Hlas zabijáka. „Jedno mi ale vysvětlete.“ Špičatou bradou kývl někam za Niallova záda. „Co ještě dělá naživu?“

Niall zaťal čelist a v duchu zaklel. Překvapení z neplánovaného setkání s dávným přítelem mu na okamžik zatemnilo mysl. Zapomněl, kde byl a co tam dělal, a ostrá otázka ho zastihla nepřipraveného.

„Proč jste ji nezabil?“ dorážel dál Valetta. „Znáte přece pravidla.“

Musel potlačit touhu promnout si čelo. Samozřejmě že pravidla znal. Všechna se mu nemusela úplně líbit, ale řídil se jimi. Neměl tušení, proč se je tentokrát rozhodl ignorovat. Vůbec se mu to nepodobalo.

Jakoby mu Valetta četl myšlenky, chladně se na něj zazubil. „Začínáte měknout, kapitáne.“

Niall drzouna chytl pod krkem dřív, než stačil říct další slovo. Prudce ho přirazil ke stromu za jeho zády a vahou svého těla ho znehybněl. Na hraní neměl náladu a na urážky už vůbec ne. Nepatrně zesílil svůj stisk.

„Řekni to znovu,“ zavrčel svému bývalému podřízenému zblízka do obličeje, „a zlomím ti vaz.“

Michael Valetta ani nemrkl. Jeho oči byly chladné a vypočítavé, plné odporu a hluboké nenávisti. Niall věděl, že nepatřila jemu, přesto ho šokovala. Uvolnil sevření a ustoupil. Tohle nebyl seržant Valetta, kterého znával. Nebyl to ani jeho stín.

Když Niall před několika lety odešel z Agentury a začal pracovat na volné noze, Michael jeho příkladu nakonec následoval. Naneštěstí se zdálo, že pro něj už bylo příliš pozdě. Agentura ho změnila, pochroumala. Vytrhla jeho duši a rozdrtila ji na padrť. Niall z vlastní zkušenosti věděl, že podobné změny už nešly napravit.

Někdo ho zatahal za rukáv. „Co se to děje? Kdo je ten chlap?“

Ta dívka, Meredith, si vybrala nejhorší možnou chvíli, aby na sebe upozornila.

Valetta se ledově usmál a pozvedl svoji devítku.

Na Niallovu tvář dopadla sprška teplé krve. K nohám se mu sesunulo bezvládné tělo. Místo pěkného obličeje na něj zírala jen zubatá díra plná rozbředlé kaše, které se dřív říkalo mozek.

Niall se ani nehnul. „To nebylo nutné.“

„Víš, že bylo.“ Z Valettova hlasu se vytratila veškerá úcta. Zřejmě už ho nebavilo předstírat slušnost a podřízenost. „Pravidla jsou pravidla. Viděla toho příliš. Svědky si nemůžeme dovolit.“

Tomu se Niall nemohl vzpírat, i tak ho to ale zasáhlo. Sotva znatelně zatřásl hlavou. Roky v armádě, následované prací v Agentuře ho zatvrdily. Teď sledoval, jak se to stejné dělo s jeho přítelem. S někým, na koho měl dávat pozor. Minulost jakoby se opakovala. Nebyl to příjemný pohled.

„Tvůj odchod z Agentury vůbec nic nezměnil, Michaeli.“ Nebylo to obvinění, spíš smutné konstatování. „Pořád na tebe mají příliš velký vliv. Pořád tě ovládají.“

Odpovědí mu bylo pohrdavé odfrknutí. „Myslíš si, že s tebou je to jinak? Že jsi lepší? Že to tvoje velké gesto mělo nějaký účinek? Nebuď naivní! Jenom proto, že už oficiálně nejsi každý měsíc na jejich výplatní listině, neznamená, že ses od nich osvobodil. Pořád tě mají v hrsti. Pořád za ně děláš špinavou práci. Polovina tvých zakázek je pro ně.“

„Možná,“ připustil Niall nevzrušeně. Pohled mu sklouzl na zjizvená předloktí jeho oponenta. „Ale alespoň už jim nedělám pokusné morče. Jaký mělo smysl odtamtud odejít, pokud je do sebe pořád necháš píchat ty jejich sračky?“

Valetta se nespokojeně ošil a rychlým pohybem si shrnul rukávy košile, aby zakryl stopy častých vpichů. Vypadal jako letitý feťák, který se stále snaží svoji závislost před světem skrývat.

„Do toho ti nic není,“ odsekl ledově.

„Není to pro tebe dobré.“

„Nikdy jsem se necítil líp.“

„Copak nevidíš, co to s tebou dělá?“

„Posilňuje mě to.“

„Ničí tě to!“

Valetta zatřepal hlavou, na tváři výraz fanatika. „Nechápeš to. Nikdy jsi nechápal. Proto ses jim pro jejich účel taky nehodil. Udělals jim laskavost, když jsi odešel. Nakonec by tě vykopli sami.“

Niall neměl sílu se s ním vzpírat. Jakmile se jednou dostal z jejich smrtících spárů, pletichy a záměry Agentury ho přestaly zajímat. Neměl zapotřebí se o tom dohadovat, teď ani nikdy jindy. Byl unavený z boje a utržených zranění a důvod problémů, které si dobrovolně způsobil, mu ležel mrtvý u nohou. Nemělo smysl tady setrvávat déle. Akorát by se naštval.

Otočil se na podpatku a po udusané lesní cestičce beze slova zamířil pryč.

„Kam to sakra jdeš?“ zavrčel za ním Valetta vztekle. „Ještě jsme neskončili!“

„Domů,“ odvětil Niall suše. Už se nemohl dočkat, až ze sebe smyje všechnu krev, prach a vinu a pořádně se prospí. „A skončili.“

„Co ten Čapka? To ho tady jen tak necháš? Co odměna?“

Niall pokrčil rameny. „Dělej si s ním, co chceš. O ty prachy nestojím.“

Na jednu podělanou misi už toho měl akorát tak dost.

„A ta holka?“

Ani se neohlédl. „Tvůj bordel. Ukliď si ho.“

---

Hlasování

[poll id=“3″]