Jistě skoro každý, kdo se pohybuje ve světě knižních blogů, už někdy zaslechl jméno Lusy Adams, nebo také Lucie Adamová. Jde o nadějnou českou autorku populárních Odstínů života. Lusy přijala nabídku rozhovoru pro Knižní vesmír, a zodpověděla nám otázky ohledně samotné knihy, i svého života.
KV: Ahoj, ještě jednou děkuju za rozhovor. Nechci to nijak protahovat, takže nejprve něco o Odstínech života. Zajímalo by mne, kdy Tě poprvé napadla zápletka, postavy? Měla jsi v hlavě myšlenku a postupně ji rozvíjela, nebo Tě prostě něco „uhodilo do nosu“ a najednou jsi věděla, o čem příběh bude?
LA: Bylo to tak půl na půl. Základní myšlenka mě napadla už před mnoha lety, sotva na prahu puberty, a jak jsem ji v průběhu času rozvíjela, spousta věcí se mi zrodila v hlavě jako lusknutím prstu.
KV: Spoustu začínajících autorů jistě bude zajímat, jak se OŽ dostaly k oficiálnímu nakladateli. Posílala jsi e-maily a zkoušela, nebo jsi byla ve správný čas na správném místě? A jak potom probíhal celý proces od přijetí knihy po korekturu textu, návrh obálky a první výtisky v knihkupectvích?
LA: Měla jsem štěstí. Psala jsem sice OŽ s tím, že je po dokončení zkusím do nějakého nakladatelství poslat, ale nedělala jsem si moc velké naděje. Potom jsem na internetu náhodou narazila na správnou osobu se správnými konexemi a už to jelo. Jakmile jsem měla smlouvu v kapse a knihu dopsala, poslala jsem ji do nakladatelství a začalo se pracovat na korektuře. To byl v podstatě takový ping pong mezi mnou a paní korekturkou, kdy ona opravila kapitolu a já se k tomu následně vyjadřovala a doplňovala. Korektury proběhly snad tři a potom už hurá do tisku. V té době se začalo i pracovat na obálce, která se po počátečním škobrtání vyvedla moc krásně. Celkově ale musím uznat, že vydání knihy je dost zdlouhavý a namáhavý proces.
KV: Odstíny Života mají velmi dobré čtenářské ohlasy. Jak na Tebe působí recenze od čtenářů? Zlobíš se u nich někdy, nebo naopak třeba skáčeš radostí?
LA: Snažím se nepřipouštět si jakékoli recenze moc k tělu. Samozřejmě mě ty pochvalné těší a jsem moc ráda, když se kniha lidem líbí, ale že bych kvůli tomu skákala až do stropu to zase ne. S těmi negativními už je to trošku horší. Když jsem si první takovou recenzi přečetla, tak se mě to hodně dotklo. Teď už se na to dívám s nadhledem, a přestože to občas trochu zabolí a nutí tě to pochybovat o tvých spisovatelských dovednostech, pokouším se to brát s nadhledem. Opodstatněnou kritiku si beru k srdci, zbytek nechávám tak nějak proplout. Hlavní je si uvědomit, že se nikdy nemůžeš zavděčit všem.
KV: Jsou Ti postavy v něčem podobné, nebo mají jiný reálný základ? Podle čeho jsi vybírala jména?
LA: Hodně lidí tvrdí, že je Alex v mnoha ohledech knižní podoba mé maličkosti, ale já to prostě nevidím. Možná se do ní trocha mé osobnosti přelila (s ich formou se tomu dá jen těžko vyhnout), ale rozhodně jsem to s tím záměrem nepsala. Všechny ostatní postavy jsou čirým výplodem mé fantazie. Co se jmen týče, některé (jako třeba Alexandrina nebo příjmení Silver) byly vybrány účelně, ale většina prostě jen proto, že se mi líbila.
KV: Jak dlouho jsi knihu psala? Zasahovalo Ti psaní do života? Přistihla ses třeba někdy třeba v autobuse nebo při dívání na televizi, jak vymýšlíš scény pro Alex a Gabea, nebo podobně?
LA: Knihu jsem psala víc než rok, ale v té době pro mě bylo psaní jen vedlejší koníček, takže jsem se mu prakticky vůbec nevěnovala. Neřekla bych, že mi psaní nějak výrazně zasahovalo nebo zasahuje do života, protože se mu nevěnuju ani zdaleka v takové míře, v jaké bych nejspíš měla 😛 S tím vymýšlením scén už je to úplně jiná kapitola. V tomhle jsem hrozná a i ten nejmenší podmět u mě může vyvolat náhlou myšlenku na nějakou událost či konverzaci v knize. To potom sáhnu po mobilu, přestávám vnímat svět a pilně zapisuju poznámky, abych náhodou nezapomněla.
KV: V knize jsem si všimla dvakrát zmínky o tom, že Alex využila svojí kinetickou energii. Měla jsi ve škole ráda fyziku? Popř. jaké jiné předměty jsi měla ráda, nebo naopak z duše nesnášela?
LA: Fyzika byla jeden z těch předmětů, kterým jsem nikdy nepřišla na chuť. Jelikož jsme ale měli úžasného profesora, tak ve mně něco málo vědomostí nejspíš přece jen utkvělo 😀 Nejradši jsem měla samozřejmě angličtinu a na opačné straně stupnice se nacházela chemie a němčina.
KV: Nedočkavé čtenáře určitě zajímá, jestli teď chystáš nějaké nové projekty?
LA: Projektů chystám hned několik. Kromě pokračování OŽ je to i spin-off série Cleaners, jejíž první díl nese název Bez duše a soustřeďuje se spíš na svět čarodějů než lovců. Dalším zajímavým kouskem je Na hladině světa, které píšu ve spolupráci s Petrou Sýkorovou (alias Syki z Knižního doupěte). Pak je tu několik dalších myšlenek na nové série i samostatné knihy, ale zatím jsem neměla šanci na nich nějak výrazně zapracovat.
KV: A teď něco o jenom o Tobě. Jak dlouho už se učíš angličtinu? Troufáš si psát knihy v tomto jazyce? Chystáš se postupem času i nabídnout svoje knihy nějakému zahraničnímu nakladatelství?
LA: Anglicky se učím od čtvrté třídy, což je nějakých dvanáct let. O napsání knihy v tomto krásném jazyce jsem se už několikrát pokoušela, ale zatím sem se nedostala dál než pár kapitol. S dialogy nemám problémy (spousta slovních přestřelek mě napadá anglicky, a pak to horko těžko převádím do češtiny), ale s opisy už trochu pokulhávám. Snad mi v tom můj pobyt v Anglii trochu pomůže. Časem bych se k anglické knize rozhodně chtěla dopracovat, a když už jednou bude, proč ji nezkusit protlačit do nějakého nakladatelství, že? 🙂
KV: Jak reagovali Tvoji přátelé/rodina na to, že jsi napsala knihu? Četli ji? A jaké byly jejich reakce na to, že jsi skutečná spisovatelka?
LA: Moje rodina a většina přátel to nějak moc neprožívala. Řekla bych, že byli hlavně překvapení, že se mi knihu podařilo vydat. Jakmile ale spatřila světlo světa, spousta z nich si ji koupila. Jestli ji četli, to už nemůžu říct 😀 Přinejhorším ji vždycky můžou aspoň prodat s drobným ziskem, protože většina z nich má můj podpis 😛
KV: A na závěr Ti chci popřát hodně úspěchů do budoucna, hodně knížek a inspirace. A za všechny čtenáře si dovolím poděkovat Ti za povídky na oficiálních stránkách, protože spoustu lidí nemá OŽ do teď dost :).
LA: Děkuju a není zač.
Lusy Adams (Lucie Adamová) * 1991 v roce 2010 odmaturovala na šestiletém gymnáziu v Prostějově a zahájila roční studium na jazykové škole, kde zdokonaluje angličtinu. Všechen volný čas jí zabírá psaní, ke kterému tíhne už od dětství. Když se potřebuje odreagovat, piluje svou milovanou angličtinu četbou knih v originále nebo sledováním amerických seriálů.
Pokud se vám tvorba Lusy líbí, můžete navštívit oficiální web Odstínů Života.
Knihu lze zakoupit na stránkách nakladatelství xyz.
Zdroj obrázku: Odstíny života
Fascinuje mě energie, se kterou se Lusy do svých projektů pouští. Jen tak dál. 🙂
Myslíš tu energii, jak vymyslím postavy a děj, popřípadě sesmolím anotaci, napíšu tři strany poznámek a dvě strany textu a přeorientuju se na něco jinýho? 😀
Sakra, to nemůžeš! To je škoda.
V tom případě své nápady prodávej. 5 000 za anotaci, 3 000 za první stranu, 2 000 za druhou, poznámky zdarma jako pozornost podniku. 😀
Kecám, prostě se neflákej a piš! 😀